Listopad 2008

Krásná fotka Tarji

30. listopadu 2008 v 13:37 | Sima |  ♥Tarja♥

Věci s NW - metalshop.cz

30. listopadu 2008 v 13:17 | Sima |  ☺Oblečení☺
Na tohle triko budu doma ukecávat -↑

Nightwish - Crownless - písnička a text

30. listopadu 2008 v 13:08 | Sima |  ♥Nightwish♥

Super písnička, i přes ty "náznaky" diska.
Text:
Crownless again shall be the queen
Trophy on her grave still remains unseen
A boat on the river confessing the sins
The Riddler revealing the deep hidden things

Crownless again shall be the king
A gull covered in oil with a broken wing
A hitcher on a road alone and lost
Iron sharpens iron - a truth that once was

Mine is the Earth and the sword in the stone
Mine is the throne for the idol
One fleeting moment and it is all gone
Crownless again
Will I fall?

Roaming on razor-sharp castles
Ruling all but myself
(Now my night is laid to sleep)

One fragrant rose worth ten times what I am
A crippled begging a coin braver than I ever was
Reflection from me - Devil dressed in white
Chasten the being
Become what I once was

Mine is the Earth and the sword in the stone
Mine is the throne for the idol
One fleeting moment and it is all gone
Crownless again
Will I fall?
Překlad:
Bez koruny

Bez koruny opět bude královna
Trofej na hrobu jejím stále nespatřena
Loď na řece zpovídající hříchy
Hádankář odhalující věci hluboko skryté

Bez koruny opět bude král
Racek olejem pokrytý s křídlem zlomeným
Stopař na cestě samoten, ztracen
Železo ostří železo - pravdu, která kdysi byla.

Má je Země a meč v kameni
Můj jest trůn a idol
Jeden prchavý okamžik a vše pryč jest
Znovu bez koruny
Padnu?

Potloukám se po hradech
Vládnu všem, pouze sobě ne
Nyní se má noc ukládá ke spánku

Jedna křehce vonící růže desetkrát cennější než já jest
Mrzák o minci žebrající odvážnější než já kdy byl
Můj odlesk - Ďábel v bílé oblečený
Potrestané bytí
Stát se tím, čím jsem kdys byl

Má je Země...

The Siren - verze s Tarjou a pak s Anette

30. listopadu 2008 v 13:04 | Justýna (Sima) |  ♥Nightwish♥

Je k tomu takové ...ehm... zvláštní video (ale jde mi o písničku)...

A tady je zostuzení a zničení pěkné písničky... Ani Marco to nezachrání... Pro věčné rejpaly: nejsem proti Anette zaujatá, ale tohle je vážně děs.
A text:
A lady with a violin playing to the seals
Hearken to the sound of calling

Who tied my hands to the wheel?
The zodiac turns over me
(Come to me)
Somewhere there my fate revealed
I hear but how will I see

I tied myself to the wheel
The winds talk to my sails, not me
(Come to me)
Somewhere there my fate revealed
I hear but how will I see
Překlad:
Žena s houslemi hraje lachtanům
Pozorně naslouchajícím zvuku volání

Kdo přivázal mé ruce ke kormidlu?
Zvěrokruh se nade mnou otáčí
(Pojď ke mně)
Někde tam je můj osud odhalen
Slyším, ale jak uvidím

Přivázal jsem se ke kormidlu
Vítr mluví k mým plachtám, ne ke mně
(Pojď ke mně)
Někde tam je můj osud odhalen
Slyším, ale jak uvidím

!!WOW!!

26. listopadu 2008 v 16:34 | verča |  Mimozemšťané
Psal se 15. srpen 1977, když se Dr. Jerry Ehman pustil do rutinní kontroly záznamů radioteleskopu zvaného Big Ear (Velké ucho) umístěného v americkém státě Ohio. Náhle na pásu papíru spatřil skupinu značek, která mu vyrazila dech. "Vůbec jsem v tu chvíli nedokázal přemýšlet - byla to nejpodivnější věc, jakou jsme do té doby zachytili. A tak jsem v prvním radostném vzrušení to místo na záznamu zakroužkoval a na okraj připsal výkřik WOW!," uvedl později Jerry Ehman.
Záznam byl opravdu podivný. Signál s délkou vlny blízkou 21 centimetrům odpovídal představám astronomů o frekvenci, na které je nejvýhodnější realizovat pokusy o spojení s cizími inteligencemi. Zjevně vypadal jako umělý.
Analýza signálu WOW! ukazuje, že se posouval souběžně s "pozadím hvězdného nebe". Z toho důvodu byly jako zdroje signálu vyloučeny planety, měsíce, kosmické lodi, atd. a byl téměř třicetkrát silnější než běžné pozadí rádiového šumu vesmíru
. Ve směru, odkud dorazil, se nenacházelo žádné známé těleso sluneční soustavy. Mnohé nasvědčovalo tomu, že depeše přišla v podobě úzce směrovaného paprsku z velmi vzdálených končin vesmíru.


Signál WOW! trval pouhých 72 vteřin. Během jeho příjmu teleskop mířil do těch míst oblohy, kde se nachází souhvězdí Střelce. Velké ucho se nemohlo natáčet, příjem tedy mohl ustat proto, že zdánlivý pohyb oblohy posunul zdroj z jeho zorného pole. Na souhvězdí Střelce proto zamířily další radioteleskopy - nic zvláštního už ale nezachytily.
"Nejdřív jsem se domníval, že šlo o pozemské vysílání, které se ve vesmíru odrazilo od úlomku nějakého tělesa," řekl jeho objevitel. "Čím déle jsem ho ale studoval, tím víc sílilo moje přesvědčení, že je opravdu mimozemského původu."
Zůstává otázkou, proč by se neznámá civilizace ozvala jen jednou, a to ještě na pouhých 72 vteřin. Někteří vědci soudí, že záhadný zdroj možná ve skutečnosti vysílal déle (nebo dokonce stále vysílá), ale že jej nějaké fyzikální příčiny nakrátko zesílily. V této souvislosti badatelé připomínají jev známý jako gravitační čočka. Při něm vede průchod světla kolem hmotné hvězdy nebo galaxie k zesílení nebo zdvojení obrazu velmi vzdálených objektů. Podobný efekt mohl postihnout i vysílání WOW! Jiní experti se domnívají, že vysílač rotoval nebo se jinak pohyboval a úzký svazek elektromagnetických vln zasáhl Zemi jen náhodně.
V každém případě se příjem už nikdy nepodařilo zopakovat. A protože věda bere na vědomí jen to, co je možné za přesně stanovených podmínek znovu ověřit, signál WOW! nebyl uznán za důkaz existence jiných civilizací.
Vědci se ale nevzdávají a připravují projekty, které by daly prokazatelnější výsledky. Jedním z nich je SKA, zdaleka však není jediný. Budoucím supervýkonným přístrojům už možná nějaký další signál WOW! tak snadno neunikne.


No a tady je důkaz vody na Marsu:

Umisťovací výstava koček 7. 12.

24. listopadu 2008 v 19:22 | Justýna (Sima)





Já tam pojedu. Bohužel si z kapacitních důvodů další kočičku nedovezu... Alespoň přispěji...

Pár pařmenů 3, 4, 5\21

24. listopadu 2008 v 15:21 | Justýna (Sima) |  Ostatní



Česká losovačka

24. listopadu 2008 v 15:08 | Justýna (Sima) |  Ostatní
Tak tohle mě vážně dostalo. Jak se tomu notářka ještě směje... Tohle je fakt síla...
Doporučuji zhlédnout!!!

Nárukávníky-MetalShop

20. listopadu 2008 v 19:04 | verča |  ☺Oblečení☺
A jeden korzet

Rihanna-životopis

20. listopadu 2008 v 18:41 | verča |  Ostatní

Povolání: Zpěvačka, Modelka
Věk: 20
Datum narození:20.02. 1988
Místo narození: St. Michael, Barbados
Znamení: Vodnář

Životopis

Rihanna celým jménem Rihana Robin Fenty odstartovala vskutku dobře. Hvězda RnB a soulové scény, se narodila na Barbadosu v roce 1988. Jako teenager zpívala svým kamarádům a rodině jen pro zábavu. Jednoho dne ji její kamarád představil hudebnímu producentovi Evanu Rogersovi v New Yorku. Rogers byl velmi překvapen, jaký velký talent se v Rihanně ukrývá. Nahrál s Rihannou demo s 20 songy, hitem Pon de replay, které pak všechny poslal do vydavatelství Def Jam Records.

A vyšlo to.Její singl Pon de replay obletěl rádia celých Spojených států. Stejné úspěchy slavilo i její album Music of the sun, které bylo vydáno 30.srpna 2005. Rihanna prohlásila, že se nechala inspirovat interprety jako například: Alicia Keys, Beyoncé a Mariah Carey.Její album zní především ve stylu RnBb, hip hopu a soulu. Její první velký hit "Pon de Replay" se rychle vyskákal na druhé místo v amerických hitparádácha na 15 v Kanadě. Zrodila se nová RnB hvězda.

V dubnu 2006 Rihanna vydala druhé album A Girl Like Me a jeho hity jako například S.O.S, Unfaithful nebo Break it off ( duet se Seanem Paulem) opět vyhrávají na všech amerických hitparádách. K singlu S.O.S Rihanna natočila klip pro Nike, který se stal velmi uspěšným.

Dále na jaře 2007 vydala další své CD - Good girl gone bad, z něhož jsou zatím známé pouze dva hity - Umbrella (feat. Jay-Z) a Shut Up and Drive, který se objevil v rádiích a hitparádách teprve před pár dny (editováno 16/9/07). Song Umbrella se stal velmi populární a byl oceněn cenami MTV.

Sourozenci : 2 bratři (9 let,15 let)
Oblíbené zpěvačky : Alicia Keys, Beyoncé a Mariah Carey
Mazlíčci : 2 kočky ( Miss Kitty, Leo)

Umbrella

20. listopadu 2008 v 18:18 | verča |  Ostatní



Nej zpráva měsíce

14. listopadu 2008 v 18:03 | verča |  Zprávy z třetí ruky
Tak jsem se dozvěděla kdo bude moderovat letošní ,,Mejdan roku z Václaváku,, na silvestra.Bude to OZZÁK z Comebacku.No nikdy se na to nekoukáme (až na vybrané scény),ale když tam bude Ozzák a bude stejný jako v Comebacku tak to asi možná jo.

Žárovka tam není aneb Velký třesk a dinosauři

11. listopadu 2008 v 10:15 | Sima |  Zprávy z třetí ruky
Proč to nesvítí? Protože tam není žárovka. Proč tam není žárovka? Protože ji tam nikdo nedal. Proč ji tam nikdo nedal? Protože se mu nechtělo. Proč se mu nechtělo? Protože je líný. Proč je líný? Protože to má v genech. Proč to má v genech? Protože jeho rodiče to měli v genech. Proč to oni měli v genech? Protože jejich rodiče to měli v genech. ... Proč to oni měli v genech? Protože jejich rodiče byli dinosauři. Proč byli dinosauři? Protože to měli v genech jejich rodiče. ... Proč to měli v genech? Protože se právě zrodili dinosauři. Proč to měli v genech? Protože to měl v genech velký třesk. Proč to měl velký třesk v genech? Protože jeho rodiče byly malé třesky. A proč byl tedy velký? Měl to v genech. ... Proč byl velký třesk fialový? Protože jeho rodiče byly modrý třesk a červený třesk. ... atd.
© Sima 2008

13. narozeniny

6. listopadu 2008 v 15:10 | Sima |  O nás a blogu
Dnes je super den. Za a) mám narozeniny, za b) dostala jsem 10 ze zkoušení z dějepisu, na který jsem se nemohla učit (já, blb, si nechám učebnici v lavici).
P.S.: Mám na plný pecky puštěný NW, protože to nikomu nevadí - nikdo není doma.

Je nás 5 aneb Obnažená pozadí - politické

5. listopadu 2008 v 20:47 | Sima |  Ostatní

Super video!!! Doporučuji shlédnout i ostatní díly na www.stream.cz

Mr. Bean

5. listopadu 2008 v 14:38 | verča |  Ostatní


Pár pařmenů 2/21

5. listopadu 2008 v 10:21 | verča |  Knihy-filmy

Úplně aktuální stav návštěvnosti:

14:30
14:32

Pár pařmenů 1/21

5. listopadu 2008 v 10:19 | verča |  Knihy-filmy

Letěla žárovička aneb Žárovčí romance

5. listopadu 2008 v 9:32 | vložila:verča,napsala:Síma |  Ostatní
Letěla takhle jednou žárovka na žárovčí ples. Nevěděla, co na sebe, a taky, jestli si má vzít wolframový náhrdelník.

Nakonec se rozhodla pro wolframový náhrdelník a růžové šaty. Řekla si: ,,Stejně to bude ostatním žárovkám jedno" a vyrazila. Jen tak mimochodem, jmenovala se Božidara.



---PLES ZAČÍNÁ---



Božidara celá natěšená přilétla do tanečního sálu. Právě si šla pro elektrický koktejl, když ji jeden žárovičák požádal o tanec. Jmenoval se Břetislav. Bóža neodmítla a šla si zatancovat cha-chu.

Když je ale zahlédla Alianne, Břeťova žena, začala vyřvávat na celý sál, jaký je Břeťa hajzl, že ji podvedl atd.

Chudáček Břetislav nevěděl, co má udělat. Přemýšlel... Je zrádce. Jemu by se asi taky nelíbilo, kdyby Alianne tančila s jiným. V průběhu přemýšlení se ozvala sálem rána - Alianne praskla vzteky!

Břetislav si myslel, že ho ostatní zabijí a Božidaru s ním, ale zůstal. Řekl si, že udělá Ali pohřeb, vezme si Bóžu a s ní bude mít malou žárovičku. Tak se také stalo, Břeťu neukamenovali, Ali byla pohřbena a byla svatba. Krátce po ní se narodila Marika a všichni žili šťastně.



© Sima

Předtuchy – záhadná varování?-pokračování

4. listopadu 2008 v 19:18 | verča |  Zprávy z třetí ruky
Šťastný den pro cestování
"Slečno, nevybrala jste si na cestování nešťastný den?" ptá se jedné dívky s pousmátím pokladník na nádraží v San Franciscu, když vidí, jaké nesnáze má se svým odbavením. Slečna mu však odpoví sebevědomě a nečekaně: "Ne, myslím, že jsem si vybrala šťastný den, protože v San Franciscu se přihodí něco hrozného." Je 13. duben 1906. Pokladník se dívce jen vysměje, ale pět dní na to postihne San Francisco nejhorší zemětřesení v historii Spojených států.

Otřesná předtucha
"V San Franciscu se přihodí něco hrozného", praví dívka neoblomně, když dojede do Nevada City. Dívka se jmenuje Kate a bydlí tu se svou sestrou Josephine Allen Grayovou a jejím manželem v jednom domě. "Jsem tak ráda, že jsem ze San Francisca pryč!", povídá. Josephine nemůže věřit svým uším: "Bylo to její zamilované velkoměsto a pokaždé se tam snažila zůstat co nejdéle! Milovala nákupy, a tak jsme jí s manželem Harrym dali 200 dolarů, aby si za ně pořídila výbavu pro děťátko, které se jí mělo narodit v červenci. Vrátila se ale jen s pár hadříky. Co to do ní vjelo?"

Ubohé San Francisco…
Během svého pobytu v San Franciscu Kate bydlí v penzionu paní Lambertové na California Street. Ve čtvrtek v noci vstane a z okna v druhém patře vyhlédne na osvětlené město, když jí náhle po zádech přeběhne mráz. Otřese se a spontánně nahlas pronese: "Ubohé San Francisco!" Ráno to vypráví jisté paní Lambertové a trvá na tom, že to nebyl sen, ale předtucha. Paní Lambertová v té době pomýšlí na to, že pojede do New Yorku navštívit své dcery. "Jestli na tom vašem pocitu něco je, tak to abych vyrazila teď hned," řekne jí a ještě ten den skutečně odjede. O pět dní později její dům pohltí zem. Štěstí, že jako jediná uvěřila.

Výsměch provází každou předtuchu
Josephinin manžel se Kate vysmívá jako ostatní, přestože ho Kate vehementně přesvědčuje: "Neměla jsem ani čas počkat, až mi v krejčovství zkrátí ty nové šaty. A taky jsem ti nestačila vyzvednout tvoji vycpanou kočku…" "Harryho zprvu trochu rozladilo, že z vycpané kočky, po které toužil, nic nebude, ale rychle na to zapomněl a dál se posmíval sestřiným obavám," vypráví již babička Josephine po 61 letech časopisu FATE.

Hořící trosky a zkáza
"18. dubna 1906 - se náš dům v Nevada City začal třást. Stoly se převrhly a z polic padalo nádobí. Kate vyskočila z postele a seběhla dolů. První, co z ní vypadlo, byla její týden stará věta: 'Ubohé San Francisco!' Během dvou hodin jsme se dozvěděli, že San Francisco postihlo zemětřesení. Z města zbyly jen hořící trosky…"

Le Roy nebo Allen?
V redakcích se ovšem scházejí i veselé příběhy neobvyklých předtuch. Některé vlastně ani nejsou předtuchami v klasickém smyslu. "Když mi bylo deset let, bydlela jsem v jižní Indianě, ve městě na březích řeky Ohio. Ráda jsem si hrála s hadrovými panenkami a panáčky. Všechny své panáčky jsem pojmenovala Le Roy - přesto, že jsem nikoho s takovým jménem neznala. Jednoho dne jsem je však bez jakéhokoliv důvodu přejmenovala a začala jim říkat Allen. Tohle jméno už jim pak zůstalo po zbytek mého dětství."

Předurčená ke svatbě?
Zní to jako pohádka pro vdavkuchtivé. Mezitím totiž v jiném městě, "ve kterém nikdo z naší rodiny nikdy nebyl", vypráví Louise Woodová z Indianapolis v Indianě, žije jistý mladík jménem Le Roy. Ve 20 letech si změní jméno na Allen - jméno jeho matky za svobodna. "Jako Allena jsem jej poznala a toto jméno nosil až do smrti."

Jak mohla "uhádnout" obě jména?
"Jak mohla malá holčička, která si na zahradě hraje s panenkami, tyto věci vědět a začlenit je do své hry?", ptá se sama paní Woodová. "Pokud si pamatuji, svoji 'hadrovou rodinu' jsem přejmenovala právě v době, kdy si Allen, tehdy ještě mladík, sám změnil jméno. Pamatuji si, že jsem to přejmenování považovala za důležité, ale nevěděla jsem proč - tenkrát ještě ne."

Otcova předtucha
Příběh z 19. století nám přináší opět klasičtější případ, který ukazuje, že poslechnout předtuchu se někdy setsakramentsky vyplatí. Někteří lidé jako by věděli, kdy co mají prodat, předat, čeho se zbavit a co nakoupit. A jiní, jako by to odskákali všechno místo nich… "Když jsem byl ještě chlapec," vypráví William A. Van Deusen, dnes žijící v Hollywoodu, "žila moje rodina ve Wisconsinu v městě Lodi, které v té době (1888) mělo asi 500 obyvatel a fungovalo jako obchodní středisko pro okolní farmy. Všichni lidé z okolí se dobře znali a navzájem si důvěřovali…"

Když ještě neexistovaly banky
Tou dobou ještě většina menších měst nemá banku a finanční transakce se vyřizují poštou. Jen několik obchodníků disponuje trezory, které někdy využívají i jiní. "Můj otec, Absolom Van Deusen, vlastnil pohřební službu a obchod s nábytkem. Také měl jeden z těch trezorů. Jednoho dne k mému otci přišla postarší vdova s prosbou, zda by si u něj v trezoru nemohla uložit peníze - celkem 300 dolarů. Postěžovala si, že její třicetiletý syn si občas rád přihne a jen zřídkakdy sáhne na práci. Žije s ní v domě a ona má strach, že peníze najde a utratí za alkohol."


Nebudu odpovědný za škodu
Pan Dausen souhlasí, ale už na počátku dá podmínku, že peníze uschová jen, pokud nebude odpovědný za škodu, kdyby se něco přihodilo. "Uplynuly dny, týdny či měsíce - přesně si to nepamatuji, neboť mi v té době bylo teprve osm let - když tu náhle otec dostal předtuchu, že by měl vdově peníze vrátit," vypráví roku 1968 jeho syn.

Fantastická předtucha, která se vyplatí
"Ještě toho dne vyprázdnil trezor, vrátil vdově jejích 300 dolarů a odnesl domů všechny své peníze a dokumenty. V záblesku silné intuice nechal dveře od trezoru odemčené v domnění, že kdyby se do obchodu vloupali zloději, neměli by co rozbít." Druhého rána na něj prý už po cestě volají přátelé: "Vane! Měl bys honem utíkat k sobě do krámu. Vypadá to, že se ti do něj někdo vloupal!"

Radoval se, že ho vykradli…
Pan Dausen však přátele šokuje: "Hoši, co kdybychom si zašli k Shermovi a koupili pár doutníků? Všechno platím!" "Mysleli si, že jen žertuje," vypráví syn, "a popadli ho za rameno, aby ho popohnali. Když vstoupili do obchodu a našli dveře od trezoru otevřené, otec si strhl klobouk z hlavy, vyhodil jej do vzduchu a vykřikl: 'Zaplaťpánbůh, že jsem dal na svou předtuchu! Včera večer jsem z trezoru všechno odnesl. A teď honem pro ty doutníky!'"

Peníze, nebo život?
Někdy je ale rozhodování velmi obtížné, zvláště když jde o nutné živobytí a ostatní vás mají za blázna. Maurice R. Sonafelt z Lower Burrell v Pennsylvánii píše: "V roce 1946 jsem získal místo důlního tesaře v Harwicku v Pennsylvánii, v uhelném dole společnosti Duquesne Light Company. Spolu se mnou pracovali ještě frézař a škrabač." Po pěti měsících Maurice přeložili na jiný úsek, zvaný "Sever 15". "Jakmile jsem vstoupil do úseku Sever 15, zmocnil se mě náhlý pocit strachu" Jeho předtuše ani v tomto případě nikdo nevěří.

Nedělej to!
"V den, kdy jsem měl zahájit práci v úseku Sever 15, se v mém nitru ozval hlas, který neustále opakoval: 'Nedělej to!', vypráví Maurice. "Následujícího dne jsem se pohádal s mistrem a ten mi nakonec řekl : 'Máte dva dni na rozmyšlenou. Na Severu 15 potřebuji tesaře. Jestli vás do té doby neopustí ta vaše ztřeštěná představa, přijdete o práci.'" Maurice práci nutně potřebuje, ale svůj strach nedokáže překonat.

Zemřel frézař, škrabač i důlní tesař
"Něco se na Severu 15 mělo stát a já jsem u toho nechtěl být. O dva dni později jsem seděl doma a četl si, když tu se náhle rozezněla důlní siréna. Ten děsivý signál ohlašoval neštěstí v dole. … 'Někdo se zranil nebo zabil,' řekl jsem nahlas, 'a já přesně vím, kde', pamatuje si Marice po 24 letech jako by to bylo dnes. V úseku Sever 15 se propadla střecha a tři muži přišli o život. "Později jsem se dozvěděl, kdo byli oni mrtví. Byl to frézař, škrabač a důlní tesař," vzpomíná na to, jak si zachránil život.

Dalibor Novák

Zažili jste Déjà vu?
Alespoň na úrovni pocitů je jakýmsi protikladem předtuchy déjà vu. Je to francouzský výraz, který v překladu znamená "už viděno". Říká se tak jevu, kdy máme pocit, že to, co vidíme, slyšíme či prožíváme, jsme už někdy zažili. Někdy je chápán jako vzpomínka na "minulý život" nebo jako důkaz vyplnění osudu, který jsme snad před narozením znali.
Zatímco oblíbený film Matrix tento jev označuje za "chybu Matrixu", znamení, že se v počítačovém programu tohoto iluzorního světa "změnila" realita, psychologové se ho snaží vysvětlit "racionálněji". Vysvětlení, že jde o pouhou podobnost vzpomínky se současností, v konfrontaci se zážitkem neobstojí. Mohlo by však jít o krátkodobý výpadek pozornosti a jakési zapomenutí toho, co jsme nesoustředěně před zlomkem vteřiny už pozorovali.
Často se rovněž vysvětluje jako důsledek "překrytí" či "nesouměrného dodávání informací" mezi krátkodobou a dlouhodobou pamětí.
Déjà vu je více druhů!
Málokdo ví, že déjà vu není jediný jev svého druhu. Ve skutečnosti většina lidí používá tohoto termínu nesprávně.
Déjà vécu - zkušenost, kdy nejen vidíme, ale především cítíme, že tato věc se už odehrála; poznáváme ji do nejmenšího detailu; tuto zkušenost má zažívat minimálně třetina populace, nejčastěji lidé ve věku 15-25 let.
Déjà senti - zkušenost, při které "víme", že tohle jsme už někdy cítili; chybí vizuální doprovod či popsatelná situace; většinou si ji lidé nevšímají nebo ji zapomenou po několika minutách.
Déjà visité - zkušenost, při které poznáváme nějaké místo natolik dobře, jako bychom tu již byli - poznáváme domy, ulice či krajinu, aniž bychom tu technicky někdy byli. Někdy lidé dokáží v takové chvíli přesně říci, co se bude nacházet za rohem…


Vydal:časopis Epocha